asi ti rozumím...člověk bez cíle je jako - jako postel bez matrace...právě jsem rozjímala nad nesmrtelností brouka (bohužel ,,Brouci" byli smrtelní =) a taky nad tím, čím bych mohla zaplnit všudypřítomnou nudu, která mě uvrhuje do jakéhosi apatického stavu..nemám pořádné záliby, jakmile něco začnu dělat, přestane mě to bavit a ve společnosti ostatních se cítím neohrabaná...možná, že někdo jiný by s mým životem skutečně naložil lépe - ale třeba i hůře a největší hloupost je poddat se těmhle puberťáckým náladám (v tom případě jsem ovšem někdy hlupačka O=).